Jdem do toho znova ......

Tak jedeme dál... Zhruba po půlročním spánku webu, kdy po tragické ztrátě kolegy, kamaráda Cwouka, nebyla ani nálada, ani myšlenky v tomhle projektu pokračovat,  je prostě na čase zvednout se a jít dál. Věřim tomu, že i Cwouk by na nás hejkal, ať přestanem sedět na prdeli a dem něco dělat!!! Takže jdem do tohohle šílenýho kolotoče znova.

První "výlev" v roce 2010 bych rád přenechal mamince našeho zesnulého kamaráda motorkáře Romana Veselého alias Cwouka.

Pár řádků od maminky vašeho kamaráda...

Začíná pomalu jaro a vy všichni, kteří čtete tuto stránku, se už asi radujete, kdy vyjedete se svými odpočinutými naolejovanými stroji zase do přírody. Pár nedočkavců již bylo slyšet. Vašim maminkám,kamarádkám, milenkám - všem vašim blízký... tím však nastanou bolestné nekonečné chvíle čekání, bezesné noci... Budou poslouchat ticho, ve kterém se snad už ozve zvuk vašich milovaných hlučných strojů, které značí, že přijíždíte domů a že si mohou tedy konečně oddechnout a klidně usnout. Takto plni obav a svíravého strachu budou na VÁS čekat pokaždé, když si vyjedete naprojížďku a toužebně si přát, abyste se ve zdraví vrátili.Takto jsem to prožívala nesčetněkrát také já. Jednou se však můj syn nevrátil!!!

Nikdo z VÁS si neumí představit, co pro mámu znamená, když ztratí milované dítě. Ale teprve potom, až budete sami tátové a maminky, pochopíte, co cítí rodiče...Třeba si myslíte, že VÁM se to nemůže stát.... Vy nemusíte udělat chybu, mohou ji však udělat jiní a vy na motorkách, máte jen malou šanci přežít. Ti, kteří VÁS milují, ztratí často to nejcennější, co v životě mají a jejich život tím také končí. Ztratí veškerý smysl, protože VY jste nenahraditelní. Nic na světě mi nemůže nahradit ztrátu mého syna a dala bych naprosto vše za to, aby se mi vrátil!!! Abych mohla vrátit čas zpět a zastavit ten hrozný náraz...

Dala bych vše za to, abych opět slyšela jeho smích nebo mohla pomoci řešit jeho starosti. Jaké to vlastně byly starosti??? Naprosto žádné ve srovnání se ztrátou života!!! Ráda bych si procházela vaše stránky s jeho články, kde bych se dovídala, kde jste byli, co jste zažili, prohlížela jeho fotografie z vašich
akcí, četla, jak vše probíhalo...

Tam vám v jednom svém článku přeje - "všem, co lítáte na dvou kolech, nespočet akcí bez škrábanců na motorce, těle i na duši.... ". To, co on přál VÁM, se jemu nesplnilo.

Nedopusťte, aby vaši rodiče museli slyšet větu " Váš syn, dcera zemřel...". Aby se museli dívat na siluetu přikrytou plátnem a vědět, že tam leží dítě, které tolik milovali. Nedopusťte, aby museli zažít naprosto neskutečnou a nevyslovitelnou bolest při pohledu na zakrytou postavu, která tam leží úplně sama a vy se jí nemůžete dotknout, říci alespoň několik tichých slov na rozloučenou, zachytit teplo milovaného člověka, ze kterého uniká život, vy už nemůžete vůbec nic... Jak tomu bylo v případě mého syna. Stále si říkám, že to nemůže být pravda, že je to neskutečné... Nikdy to nepřebolí!! Moc mi chybí!!

Nedopusťte, aby zbylo vašim blízkým si denně prohlížet pouze vaše fotografie, ať se na nich nikdy neobjeví černá páska... přehrávat krátké filmy, kde bude vidět třeba jen kousek vašeho oblečení, kde bude alespoň kousek z VÁS, slyšet alespoň VÁŠ hlas a s tímto budou muset žít až dokonce svého života. Žít??? Bez VÁS to už nikdy nebude život!!!

Prosím, pokud máte jakékoliv fotografie nebo filmy s mým synem, budu za ně vděčná. Nic jiného už nemám, než vzpomínky a pár jeho obrázků...

Buďte na sebe opatrní a myslete na to, že i VÁM se TO může stát...

"Váš čas je pouhopouhé prozatím..., Váš čas může říct - já už neplatím ....!!!"

Maminka Romana Veselého