O autorovi projektu tuning-moto.cz
11. srpna 2008
Fakt už nemůžu. Nevim co bych tu na sebe nabonzoval. Až
si zrestartuju mozeg, tak sem něco vyplodim... A nebo zkusim přemluvit mou drahou a šílenou šílenou "Mutr" aby o mě něco napsala. A to bude
fakt peklo. Bo ona je fakt někdy psycho...
24. srpence 2008
Tak něco o mě. Jelikož moje Mutr odmítla něco
napsat, tak to musim udělat já.
Je to fakt lahůdka, psát něco o sobě. Tak to vezmu tak nějak od začátku.
Vždycky mě bralo všechno co vrčelo, jezdilo a tak. Už do mala. Už první motorkářské zážitky, jsem měl díky své matce, která mě jakožto malého prcka vozila do školky na šíleném stroji typu Jawa Mustang. Do dneška si vzpomínám, jak jsem seděl nalepenej na nádrži a držel se zuby nehty prostředku řidítek a s děsem v očích přežíval tu jízdu, která by se dala přirovnat k tréninku na MotoGP. Tyhle jízdy jsem přežil a čas běžel dál. Blížil se čas 15tých narozenin a mě víc než nějaká oslava nebo dort, zajímalo to, že budu moci oficiálně dráždit svýho Fichtla v silničním provozu. Samozřejmě, že sme s kámošema založili Fichtlgang a se svejma rychlýma trubkami jsem terorizovali město. Samozřejmě nemohli chybět nezbytné upravy a ladění. Vrchol všeho bylo náporové sání na Pionýru, vyrobené z Petflašky.
Pak jsem díky bratranci ochutnal Jawu „dvěpade" a to už jsem byl jasnej. Jak na smilování čekal na sedmnáctiny a první velkou „třiapůlu". Jezdil jsem pořád a na všem co přišlo pod ruce. Máma trnula strachy a táta mi říkával, ať si koupim auto, že v něm neprší, topí atd.
Nééé, prostě byl sem hroznej tvrďák a razil jsem teorie, že budu jezdit do tý doby, než mi začnou přimrzat kola za jízdy k silnici. No a pak jsem si dal pár jízd přes půl republiky v chumelenici a měl jsem zas jasno. Chci auto. Až bude auto, tak bude zas motorka. Dřív ne.
Máma se uklidnila, přešel jí strach a tátova slova se potvrdila. Drandil sem si v teple, nepršelo na mě a k jízdě mi hrálo rádio. Pak přišel fenomén moderní doby, zvaný tuning. Propadl jsem mu a na pár let jsem si hrál s autama a motorky nějak opomíjel. Jenže jak šla doba, tak se i tuning změnil. Pamatuju první tuningsrazy, kde byla uplně jiná atmosféra než dnes. Lidi k sobě měli blíž a to, že upravovali auta, to je dávalo dohromady. Bavil se každý s každym a všechno bylo v pohodě. A dnes? Na srazu se vše třídí do Leštěnek, Vip, Obyč, atd. Každou třídu od sebe dělí pomyslná zeď a přes tu se prostě bavit lidi nemůžou. Prostě tuning se stal komerční záležitostí a lidi kolem něho se zkazili. Takže bylo na čase z tohohle kolotoče vyskočit a zapřemejšlet co dál. Běhel pár dní jsem měl jasno.
Zas bude mašina. Ale bude to jen sériovka, žádný tunění. Věděl sem, jak upravy lezou do peněz a nechtěl jsem aby se opakovala situace jako s autem. No, doma v garáži přistála motorka a už to jelo. Po 14ti dnech otvírání vejfucků a po 3měsících celková rozborka.
Ostatně to si můžete přečíst v sekci "Projekty" (XJR-R1).
Pak přišel nápad a touha nějak se se svou prací pochlubit a kázat světu moje XJR. Jenže by to byl je takovej jednotvárnej web, na kterém by toho moc tak často nepřibývalo. Takže slovo dalo slovo a společně s dalšíma dvěma uchylákama jsme vytvořili tenhle projekt, kterej by měl spojovat úpravy motorek a humor. Myslím, že se nám zatím daří...
