V kanále
...uááááá... buch!
Esmeralda otevře oči a ... tma. Černočerná tma.
"Halóó"... "Je tu někdo?" ... Rukama šátrá ve tmě a snaží se zachytit něco, čeho by se přidržela. Pořád nic nevidí, všudypřítomný smrad jí dráždí oči a začíná se o ní pokoušet panika. Když tu najednou něco nasahá. Něco koženého, vlhkého... sahá výš a výš... a je to on, jejího srdce šampión - Pankáč.
Nedýchá, hrůza. Honem si v hlavě přehrává poučky první pomoci a jde do akce. Umělé dýchání. Esmeralda přilepí svá ústa na rty polomrtvého Pankáče a začíná ho oživovat. Ten se začíná probouzet a zároveň se chce vyprostit ze sevření své záchranářky. Ona, již od přírody obdařena bujarými tvary, oplívá silou medvědí a sevření je moc pevné na to, aby měl pacient motorkář šanci na únik.
"Už sem živéééj" řve Pankoš. "Však já tě oživuju ještě preventivně" špitne sousedka.
No co se tam dělo, tak nebudu rozebírat. Dalo by se to přirovnat k pornu nejhrubšího zrna a zároveň hororu do Quentina Tarantina. Prostě Pankáč se neměl šanci Esmeraldě ubránit.
Mezitím nahoře...
Všichni čumí do kanálu a polemizují... "Slyšíte něco?" ... "Pšššt, něco je tam slyšet, nějaký naříkání" ... "To asi umíraj oba dva" ... "Něco se tam hejbe" ... "Blbost, sou mrtvý" ... "Ale někdo tam sténá, tak asi nejsou mrtvý" ... "Neměli by chom někoho zavolat?" ... "Ježíš, někdo leze nahoru!!!" ... "To není Ježíš, to je ten bláznivej motorkář s čírem na palici"
Paknáč se z posledních sil vydrápe za pomoci kolemčumících na povrch a upadá do komatu. Kalhoty mu chybí, sváteční trenky s obrázky kačera Donalda jsou rozervány na hadry, bunda má utrženej rukáv a tvář je celá od rtěnky. Z posledních sil vysloví svoje poslední přání - "zabijte mě!".
Během několika málo okamžiků se z kanálu vysouká usměvavá Esmeralda a je na ní vidět, že si dlouho takhle neužila. Rychlými pohyby si porovná svršky a hledá Pankoše. Přiběhne k němu, vezme mu hlavu do dlaní a zašeptá: "Jsem navždy tvá". Pankáčovi se očividně ještě přitížilo a nastává zástava srdce. Esmeralda se podívá na kolemstojící a houkne: "Zavolejte sanitku, musíme ho zachránit. My se totiž budem brát".
Uííííí uííííí uíííí uíííí uíííí uííííí ... Sanita je tu a hoši v pláštích nakládají polomrtvolu pankáče do sanity. Boj o přežití začíná. Pankáč, vědom si toho co ho čeká, už boj vzdal, ale stateční lékaři to nevzdávají a perou do něj injekce adrenalinu. Čas ubíhá neůprosně rychle a vypadá to špatně... Po chvilce se však pokusy o oživení staly úspěšnými... "Žije!!!" ... Pacient je stabilizovaný a je schopen převozu do nemocnice.
Těsně než se zavřou dveře sanitky, nakoukne Esmeralda dovnitř a tiše špitne: "Jedu s tebou Myšáčku"
Pankáč se s vypětím všech sil podívá na doktory a procedí přes zuby: "Hajzlové, až mě pustěj, tak vám zpřerážim nohy!"
Buch ... Bouchly dveře, sanita s šíleným kvílením mizí v dálce a k místním čumilům jen z dálky doléhá zoufálé pankáčovo volání o pomoc...