Nemocnice na kraji města
Kvílení sirény, řev pneumatik, vrátnej taktak stihne zvednot závoru ve vjezdu a sanita přistává u vchodu špitálu. Pohyb lékařů na přijmu se podobá hemžení v mraveništi a o polomrtvého Pankáče se stará několik místních sester a službu konající doktor.
- "Co se mu stalo?"
- "Někam spadnul. Pár zlomenin, pohmožděnin a absolutní vysílení"
- "OK, napíchejte do
něj co pujde a dejte mu pořádně nažrat. Je tak hubenej, že když ho budem chtít zrentgenovat, tak ho stačí postavit před okno"
- "A
uložte ho na izolaci, vypadá že bude dělat bordel"
Tak se i stalo. Pankoše šoupli na spešl pokoj, kde byl sám a pro případ problémů, měl i postel vybavenou koženými popruhy, asi aby nespadl z postele.
"Hlavně, že už je klid" ríká si v duchu... "Zbavil sem se tý hajtry Esmeraldy a měl bych odtud rychle zmizet". Jenže vysílení, zapříčeněné kanalizačním řáděním jeho obdivovatelky, zapříčinilo značné omezení pohybů, takže z velkého zmizení zatim nic nebude.
Mezitím se schyluje k večeru a zároveň se i mění směny lékařu. Na svou obvyklou noční směnu nastupuje i zdravotní sestřička Neggy. Je to velice podivná osoba. Její pohnutá minulost jí zajistila velkou oblíbenost v kolektivu. Dříve, než se stala zdravotní sestrou, prožívala život v řadách tlupy zvané Aktivní Pionýrky. Jenže byla pro přehnanou aktivitu vyloučena a dala se na zachraňování lidí v nemocnici. Některé fámy dokonce vypráví o tom, že se dodnes nemůže smířit s vyloučením ze spolku Aktivních Pionýrek a ještě dnes nosí pod uniformou zdravotnice pionýrskou uniformu i s rudým šátkem.
Neggy zahajuje svou noční šichtu klasickou obchůzkou po pokojích a kontroluje zda pacienti mají vše co potřebují. Něco jí ale stále přitahuje k poslednímu pokoji na oddělení. Ano, je to Pankáčův pokoj. Neggy bere opatrně za kliku a pootevítá dveře. Nakoukne dovnitř a najednou jí zamrazí v zádech a rozbuší se srdce. Pohled na polomrtvého pacienta s vlasatým chaosem na hlavě, který nemá síly na to, aby před ní utekl, jí naprosto ohromil. Rychle, tiše jako lví pšouk, vklouzne do pokoje a pozoruje Pankoše. Je tak krásný, mladý, zkérovaný... to je on, mého srdce šampion. Neggy, která je už velice dlouho sama, čumí stále na nějaké telenovely a pohádky a je jimi značně zblbnutá. Pomyslí si: "Někde v pohádce políbil princ princeznu, ona se probudí a žili spolu šťastně až do smrti. Musí to fungovat i obráceně". Nasadí debilní úsměv a chystá se k polibku, který by ji měl změnit celý život v krásnný romantický příběh. Už už se jejich rty skoro dotknou, když v tom se Pankáč probere.
"POMÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓC!!!"... zoufalý mužský řev se rozlehne po zdravotnickém oddělení, vzbudí ostatní pacienty a ostatní lékaře nakopne do nejvyšší pohotovosti. Ihned se do pokoje hrne tlupa lékařů s odhodláním nasadit při záchraně života pacienta i svůj krk. Pankáč s vypětím všech sil vyhrkne: "Nic mi není, ale tahle sestra se mě snažila znásilnit!". Všichni se podívají na Neggy a čekají vysvětlení. "Je velice unavený a blouzní z vysílení" pohotově reaguje sestra. Jo všichni pokývají hlavou a vyklízejí pokoj. Při odchodu se Neggy otočí a špitne "přijdu zas Broučku". Pankáč leží v pokoji sám a hlavou se mu honí všelijaké myšlenky. "Proč zrovna já? Nejdřív se na mě nalepí sexuchtivá Esmeralda a když už se jí zdejchnu, tak mě potká tohle. Psychopatická zdravotní sestra. Musim odtud zmizet". Jenže se sádrou na skoro každym údu se utíká z nemocnice špatně. Musí prostě odpočívat, nabrat sílu a pak to nějak pujde. Jak tak přebírá myšlenky, tak v klidu usíná hlubokým spánkem spravedlivých.
Ráno 8:00 - VIZITA
Do pokoje vplouvá zástup zdravotníků, v čele s nějakým doktorem. "Dobré
ráno, jsem Gasius Gastavsonik a jsem vaším ošetřujícím lékařem. Máte zlomené obě nohy, jednu ruku a spoustu pohmožděnin. Takže sme vás
zasádrovali a teď musíte počkat až srostete. Jo a jentak mimochodem, dole na vrátnici trojčí nějaká ženská, chce pustit dovnitř a tvrdí,
že je vaše snoubenka". Pankáč s děsem v očích vydechne "Žádnou snoubenku nemám a hlavně jí sem nepouštějte!".
Odpoledne si nechal
Pankáč zavolat svého lékaře Gasiuse a požádal ho o soukromý rozhovor.
- "Doktore, kdy mě odtud pustíte?"
- "No až nám srostete
a naberete nějaké síly a vyloučíme vnitřní zranění a komplikace"
- "Doktore, musíte mě dostat pryč. Podepíšu cokoliv"
- "Pane
P, to prostě nejde, nemůžu, fakt"
- "Doktore... hrozí mi tu hrozné nebezpečí, dám vám cokoliv. Nechcete Fazera?"
- Lékař se
zamyslí. Už dlouhou dobu zjišťuje, že ho tato práce ničím nenaplňuje a že by chtěl začít nějaký nový život. Vždycky snil o tom, že
bude celý den běhat po pláži, v červenejch trenkách a oči bude mít schované za černočernými skly... Jasně, chtěl bejt plavčíkem. Taky
si chtěl vždycky své přijmení změnit na Hazlhoffson. Ano, tohle mohla být jeho příležitost.
- "No dobrá, pomůžu vám dotud zmizet,
ale pujdu s váma, začnu novej život"
- "V noci se zdejchnem......."
O pár hodin později...
Vchodové
dveře už nevydržely intenzivní nápor rozzuřené Esmeraldy, kterou nechtějí pustit za svým idolem. Povoluje zámek, panty dveří lezou ze zdi
a dveře padají. Vyděšenej vrátnej se choulí strachy v koutě a Esmeralda, coby rozběsněnej slon, stoupá po chodech na patro, kde je uložen
Pankáč. A je tam. Jenže do cesty se jí staví gladiátorka Neggy. Vše vypadá jak z divokého západu. Dlouhá chodba a na každém konci stojí
postava. Na jedné straně zuřící Esmeralda, na druhé straně Neggy odhodlaná bránit svůj nový objev. Pacienti a ostatní personál, tušící
že se blíží nějaký průser, rychle vyklízejí chodbu a mizí v pokojích. Vražedné pohledy obou gladiátorek, tlukot srdcí a pot
stékající po čele. Situace je tak hustá, že by se dala krájet. Obě se k sobě přibližují pomalým ale pevným krokem. Ruce sevřené v
pěst připomínají kladiva.
Doktor Gasius vykoukne z lékařského pokoje. "A do hajzlu, teď je naše chvíle". Nepozorovaně proklouzne do Pankáčova pokoje. "Mizíme, teď nebo nikdy! "